hej rup! - Úvodná stránka

stránky

pre tých,

čo sa neboja

rozmýšľať inak

26. 07. 2017 • úvodná stránka • rubriky • linky •

 

Úvodná stránka
O čom to tu je?
Deforma školstva
Vojna v Iraku
Dôchodková deforma
Rok 1968
November `89/ Slobodné voľby
Slovenská ľavica
Zelení
Socializmus
Alter/globalizácia
Latinská Amerika
Osobnosti
Ostatné
NATO
Weblinky
Rozšírené vyhľadávanie
Osobná úprava

Vyhľadávanie



Z archívu



Dôchodková reforma alebo ofuk storočia

Ivan Lesay

Zákony schválené, spoločnosti zaregistrované, ľudia nemajú poňatia, o čo kráča... priaznivejšie podmienky si nemožno ani predstaviť. „Reforma systému penzijného zabezpečenia“, alebo ľudovo povedané „zosúkromnenie“ dôchodkov, sa môže začať. Spokojná je vláda, spokojné sú medzinárodné finančné inštitúcie, rovnako tiež ekonómovia, samozvaní analytici, novinári. Kde je teda problém...?

(19. 10. 2004)



Linka na dnes



ZNet

Americké „spoločenstvo ľudí usilujúcich sa o spoločenskú zmenu". Sesterská stránka ZMagazine - obe spoluzakladal ekonomický teoretik a politický aktivista Michael Albert. Obrovské zhromaždisko najrôznejšieho alternatívneho materiálu - zvlášť silnými stránkami sú zahraničná politika USA a alternatívna ekonomická vízia. ZNet spolupracuje s veľkým množstvom významných osobností svetovej „alternatívnej scény", od Rusa Borisa Kagarlického cez Američana Noama Chomského až po Indku Arundhati Royovú. Ak by ste zo všetkých zahraničných stránok mali kliknúť len na jednu-jedinú linku, mal by to byť ZNet.



Matka všech protiválečných hnutí


Naomi Kleinová

vydané 24. 08. 2004 • prečítané 9192x
formát na tlač



Ve filmu Fahrenheit 9/11 je pozoruhodná scéna, ve které Lila Lipscombová mluví s protiválečným aktivistou před Bílým domem o smrti jejího 26ti letého syna v Iráku. Kolemjdoucí proválečná sympatizantka jí zaslechne a říká: „Je to všechno jenom divadlo!“ Paní Lipscombová se otočí k ženě, její hlas se třese hněvem a říká: „Takhle o mém synovi nemluvte. Byl zabit 2. dubna v Karbale. To není divadlo. Můj syn je mrtev.“ Potom odchází a pláče: „Potřebuji svého syna.“


Když jsem sledovala paní Lipscombovou pod dvojnásobně velkou tíhou bolesti na trávníku Bílého domu, vzpomněla jsem si na jiné matky, které ztrátu svých dětí konfrontovaly s těmi nejmocnějšími a změnily tím běh dějin. Během argentinské „špinavé války“ se skupina žen, jejichž děti zmizely za vlády militaristického režimu, shromažďovaly každý čtvrtek před prezidentským palácem v Buenos Aires. V době, kdy všechny veřejné protesty byly zakázány, chodily tiše dokola, nosily bílé šály a držely fotografie svých ztracených dětí.

Matky z Plaza de Mayo udělaly revoluci v aktivismu za lidská práva tím, že transformovaly mateřský žal z důvodu pro soucit v nezastavitelnou politickou sílu. Generálové nemohli napadnout matky otevřeně, takže zahájili nemilosrdné utajené operace proti jejich organizaci. Avšak matky stále chodily a získaly významnou roli v diktátorském režimu, který se nakonec zhroutil.

Na rozdíl od Matek z Plaza de Mayo, které pochodovaly společně každý týden, ve Fahrenheitu 9/11 Lila Lipscombová stojí před Bílým domem rozhněvaná a sama. Přesto však Lila Lipscombová není osamocena. Ostatní američtí a britští rodiče, jejichž děti zemřely v Iráku, přicházejí doručit obvinění svým vládám a jejich spravedlivé rozhořčení by mohlo ukončit vojenský konflikt stále zuřící v Iráku.

Nadia McCaffreyová z Kalifornie se nedávno vzepřela Bushově administrativě, když pozvala novinové fotografy, aby si vyfotografovali návrat rakve s jejím synem z Iráku. Bílý dům zakázal fotografování rakví pokrytých americkými vlajkami vracejících se na základnu Air Force, avšak protože ostatky Patricka McCaffreyho byly převezeny na mezinárodní letiště v Sacramentu, jeho matka mohla pozvat fotografy dovnitř. „Je mi jedno, co (prezident George Bush) chce,“ prohlásila paní Caffreyová a řekla místním novinám, „Pryč s válkou.“

Právě když se tělo Patricka McCaffreyho vrátilo domů do Kalifornie, v Iráku byl zabit další voják: devatenáctiletý Gordon Gentle z Glasgow. Když se tuto zprávu dozvěděla jeho matka Rose Gentleová, bezprostředně obvinila vládu Tonyho Blaira a řekla, „Můj syn pro ně byl jen kus masa, jenom číslo…Tohle není naše válka, můj syn zemřel v jejich válce kvůli ropě.“

A právě když Rose Gentleová říkala tato slova, Michael Berg byl zrovna v Londýně, kde hovořil na protiválečném shromáždění. Od popravy svého šestadvacetiletého syna, který pracoval v Iráku jako civilní zaměstnanec, Michael Berg tvrdil, že „Nicholas Berg zemřel pro hříchy George Bushe a Donalda Rumsfelda.“ Na otázku australského novináře, zda taková odvážná tvrzení „nevytváří dojem, že válka nepřinesla žádné ovoce,“ pan Berg odpověděl, „Jediné ovoce války je smrt, žal a zármutek. Nic jiného.“

Je to jako kdyby tito rodiče ztratili více než jen svoje děti - oni ztratili také svůj strach, což jim dovolilo promluvit s větší jasností a silou. Toto reprezentuje nebezpečnou výzvu Bushově administrativě, která si s oblibou dělá monopol na „morální průzračnost.“ Od obětí válek a jejich rodin se neočekává, aby vyjadřovaly svoji ztrátu samy, má se za to, že to přenechají vlajkám, smutečním stuhám, metálům a trojité salvě. Očekává se, že rodiče a jejich partneři přijmou jejich nevýslovnou ztrátu se stoickým patriotismem, nikdy se nebudou ptát, zda smrti nešlo zabránit a nikdo se jich nezeptá, jestli lze použít jejich milované k ospravedlnění dalšího zabíjení. Na vojenském pohřbu Patricka Mc Caffreyho kaplan vojenského oddílu Paul Harris oznámil pozůstalým, že „to, co Patrick dělal, bylo dobré a správné a vznešené…Tisíce, ne, miliony Iráčanů jsou vděční za jeho oběť.“

Avšak Nadia McCaffreyová ví, jak se věci mají a nechce, aby hluboké zklamání, které cítil její syn, úplně zapadlo. „Velmi se ho dotkla aféra se zneužíváním vězňů,“ řekla paní McCaffreyová novinám The Indepedent. „Říkal, že nemáme s Irákem nic společného, a že bychom tam neměli být.“ Zbavena vojenské cenzury, která brání vyslovit vojákům jejich názor, když jsou naživu, Lila Lipscombová se také svěřila s pochybnostmi svého syna o jeho práci v Iráku. Ve filmu Fahrenheit 9/11 čte dopis, který Michael Pederson poslal domů. „Proč se, proboha, George snaží být jako jeho otec Bush. Dostal nás sem pro nic za nic. Jsem teď tak naštvaný, mami.“

Zloba je zcela adekvátní odpověď systému, který posílá mladé lidi zabíjet jiné mladé lidi ve válce, která neměla být nikdy rozpoutána. A přesto se bude americká pravice neustále pokoušet patologizovat hněv jako cosi nebezpečného a abnormálního a bude považovat odpůrce války jako záštiplné a zcela podřadné osoby. To se však stává mnohem těžší, když pozůstalí po obětech války začínají mluvit veřejně: Nikdo se neodváží předstoupit před matku či otce, který právě ztratil syna nebo dceru, nikdo nebude čelit hněvu vojáka, který ví, že je žádán, aby zabil a zbytečně zemřel.

Mnoho Iráčanů, kteří ztratili své blízké kvůli zahraniční intervenci, odpovídají odporem vůči okupaci. Nyní se začínají pozůstalí po obětech války organizovat sami uvnitř zemí, které rozpoutaly válku. První organizací byla September 11 Families for Peaceful Tomorrows, která veřejně odporovala všem pokusům Bushovy administrativy použít smrt jejich rodinných příslušníků ve Světovém obchodním centru jako ospravedlnění dalšího zabíjení civilistů. Military Families Speak Out vyslala delegaci veteránů a rodičů vojáků do Iráku, zatímco Nadia McCaffreyová plánuje založit organizaci matek, které ztratily své děti v Iráku.

Zdá se, že americké volby jsou vždy ovlivněny rodičovskou demografií či něčím podobným: Naposledy to byly spořádané matky z předměstí, nyní se očekávalo, že to budou tátové vyžívající se na automobilových závodech. Avšak nedávno populární automobilový závodník Dale Earnhardt prohlásil, že vezme své kámoše na film Fahrenheit 9/11, a že „bude dobré, když se na to Američané půjdou podívat.“ Zdá se, že by se ve volbách mohl projevit další demografický prvek: tentokrát ne spořádané matky či drsní tátové, ale rodiče obětí války. Není jich tolik, aby změnily volební výsledek v nerozhodných státech, ale mohly by změnit něco mnohem mocnějšího: srdce a mysl Američanů.



Naomi Kleinová je novinárka a aktivistka, jedna z výrazných postáv svetového alterglobalistického hnutia. Preslávila sa najmä svojou knihou No Logo (Bez loga). Podrobne v nej zdokumentovala súvislosť medzi na reklame postavenými nadnárodnými spoločnosťami ako Nike či Reebok a krutým vykorisťovaním v manufaktúrach Tretieho sveta. Tento článok pre ECONNECT preložil Tomáš Tetiva.







Vaše komentáre:

alexander císar  (18.01.2005 15:42:10)     
Čo keby sme otvorili ústa?
Nie, nie je sama. Nemusíme byť ani zenbudhistami, ani Davidom Copperfieldom, aby sme mohli byť vnútorne spojení s trpiacimi matkami, osamotenými staršími, či mladšími občanmi a najmä s deťmi, s ktorými tento parchantský svet zaobchádza nezodpovedne, ktorým sa posmieva svojimi falošnými rozprávkami a jedná s nimi s neodpustiteľným cynizmom. Je najvyšší čas, aby sme sa netajili svojou empatiou k trpiacim nášho rodu. Možno v tom strašnom žiali nevládzu vnímať našu účasť. Preto by sme mali, my, občania tejto planéty, poslať svoje posolstvo všetkým tým, ktorých postihlo nešťastie, krivda, nespravodlivosť i chudoba. Navrhujem, aby sme usporiadali celosvetovú kampaň, v ktorej sa podpíšeme pod Petíciu za slušnú Zem. Bude to nielen prejav účasti, ale zaviažeme svoje vlády, aby zvýšili rozpočty na pomoc strádajúcim, nespravodlivo odsúdeným, trpiacim nie svojou vinou.
Je nás príliš veľa, ľudí, ktorí majú svedomie, ktorí potichu plačeme s trpiacou matkou, týraným dieťaťom, opusteným bezdomovcom. Je nás príliš veľa na to, aby sme len vysielali svoju spoluúčasť. V mnohých prípadoch sú jasní vinníci utrpenia desiatok tisícov a naše vlády jednajú s niomi v rukavičkách, vztvárajú mosty po ktorých títo hitlerovci môžu utiecť do svojich tajných i verejných úkrytov, postaviť svoje šíky právnikov a vyvliecť sa zo svojich hriechov. Nespoliehajme sa len na božiu spravodlivosť a povedzme im, že bolo dosť toho, čo tu napáchali. Na týchto stránkach vystupuje možno tridsať občianskych združení, ktoré majú kredit na organizovanie takejto akcie. Rovnako v ostatných krajinách existujú občania a ich zoskupenia. Vyzvime ich, aby sa prejavili a podpísali najpočetnejšie odsúhlasené memorandum. Nech je táto zem i Zem o niečo čistejšia.

Reagovať


Pridať nový komentár

Meno (alebo prezývka):  
E-mail:  
Titulok (nadpis komentára):  

A ešte kontrolná otázka: Koľko písmen je v slove "hejrup"?

V rámci komentárov nemožno použiť značky jazyka HTML (tagy).

Ak chcete vložiť tučný text, linku, či mailovú adresu, použite prosím nasledovné značky:
[b]tučné[/b], [odkaz]www.domena.sk[/odkaz], [email]meno@domena.sk[/email]

Poslať linku priateľoviFormát na tlač

           



Základom tohto webu je redakčný systém phpRS napísaný v jazyku php.
Úprimná vďaka za pomoc pri jeho úprave patrí (v chronologickom poradí)
Viliamovi Búrovi, Robertovi Zelníkovi a Petrovi Gočevovi.