hej rup! - Úvodná stránka

stránky

pre tých,

čo sa neboja

rozmýšľať inak

28. 03. 2017 • úvodná stránka • rubriky • linky •

 

Úvodná stránka
O čom to tu je?
Deforma školstva
Vojna v Iraku
Dôchodková deforma
Rok 1968
November `89/ Slobodné voľby
Slovenská ľavica
Zelení
Socializmus
Alter/globalizácia
Latinská Amerika
Osobnosti
Ostatné
NATO
Weblinky
Rozšírené vyhľadávanie
Osobná úprava

Vyhľadávanie



Z archívu



Boli hrdé, že prekračujú zákon

Fran Abramsová

Jedného večera v októbri 1905 sa počas zhromaždenia Liberálnej strany v manchesterskej Sieni voľného obchodu postavila mladá žena. „Poskytne vláda liberálov ženám hlasovacie právo?“ skríkla dunivým hlasom, ktorý pri jej štíhlej, takmer krehkej postave prekvapoval. Keď nedostala odpoveď, vyškriabala sa na stoličku a zopakovala svoj výpad, mávajúc pritom na podporu ešte podomácky vyrobeným transparentom.

(20. 08. 2004)



Linka na dnes



Jedlo miesto zbraní

Ľudia, ktorí kŕmia hladných. Nie, naozaj. Slovenská „pobočka" Food Not Bombs, organizácia, či skôr veľmi voľné združenie, ktorá vyvára vegánsku stravu pre ľudí žijúcich na ulici či inak postihnutých, aj ako výraz odporu voči vojne.



Romská občanská iniciativa:

Od šedesáti tisíců ke spolku s krajní pravicí


Pavel Pečínka

vydané 27. 10. 2003 • prečítané 8703x
formát na tlač



V České republice žije přes 300 000 Romů. Mnoho z nich se pohybuje na nejnižší sociální úrovni, příznačné vysokou nezaměstnaností, chybějícím vzděláním a vysokým podílem na kriminalitě. U romské mládeže existuje jazyková bariéra, kvůli ní se špatně přizpůsobuje okolí a končí ve zvláštních školách, poté vykonává hlavně nekvalifikované práce. Proto se špatně adaptuje ve společnosti, k čemuž přispívá i určitá diskriminace.


U Romů došlo (částečně vinou asimilační politiky KSČ) ke ztrátě tradičních zvyků a rozbití starých struktur. Tradiční kastovní uspořádání, mnohdy ovšem taktéž problematické a v demokratické společnosti těžko akceptovatelné, nahradil hodnotový chaos a asociální jednání, umocněné prudkým přechodem od státního paternalismu k soutěživé tržní ekonomice (Jakkoliv byly např. u některých romských rodů přijatelné krádeže, nedocházelo u nich k odkládání dětí do útulků, taktéž prostituce byla tabu).

Na Romy však působí pozůstatky kastovního dělení společnosti z jejich pravlasti – Indie – dodnes. Hlavní rozdělení do kast na území bývalého Československa vypadalo následovně: Romové slovenští (zvaní Rumungři), maďarští, silně uzavření olašští, málo početní němečtí (Sinti) a stejně tak početně zanedbatelní, usedlí a vzdělaní Romové čeští (moravští). V Československu dosahoval podíl slovenských Romů asi 70 %, maďarských 15-20 %, Olachů 10-15 %, zbytek připadal na Sinti a Romy české (moravské).

Romská politická elita je dodnes početně velmi slabá, i když se tento trend díky integrační politice vlády ČSSD (romští poradci, učitelé, školy) mírně zlepšuje.

Tak jako tvoří romská národnostní menšina jakýsi „ostrůvek Třetího světa" uvnitř české společnosti, tvoří i jediná dlouhodobě působící politická strana Romů specifickou enklávu na politické mapě České republiky. Do její podoby se promítá složitý historický vývoj vzájemně odlišných rodových větví cikánské menšiny.

Před Listopadem a po něm

Zárodky demokratického politického spektra se v Československu začaly formovat v období 1987-89 díky vlivu Gorbačovovy přestavby na normalizační režim v Praze. Romská menšina byla v celém československém disentu zastoupena pravděpodobně jediným člověkem, signatářem Hnutí za občanskou svobodu (HOS) Karlem Holomkem. Mezi nepočetnou obcí romských předáků a intelektuálů, vůči KSČ neutrálních či s ní spojených, začala koncem 80. let vzrůstat touha vymanit se ze stínu KSČ a zformovat vlastní občanskou iniciativu. Emil Ščuka, po listopadu 1989 dlouholetá dominantní postava romské politiky, zdůrazňoval:

„My jsme se scházeli v takovém disidentském hnutí, byla to větší skupina. Představu jsem měl v sobě dva roky, byla to moje představa a byla jiná než těch ostatních. Jejich představou v roce 1988 bylo založit spolek Romů, jako národnostní spolek. Tuto představu podporoval i pracovník ministerstva práce a sociálních věcí - pan Petr Víšek. Nebyl však sám, měl podporu téměř od všech Romů, ať to byl Giňa Ondřej, Balogovci z Plzně, Tišer z Plzně, Rusenko, Oláh, včetně slovenských Romů. Chtěl jsem, abychom navázali na tradice, které zde byly v roce 1968, a to Svaz Romů. Ano, byla to tenkrát silná myšlenka, dva roky před revolucí. Asi čtrnáct dní před revolucí jsem věděl, že i svaz bude málo, že to musí být politická strana."

Dva dny po policejním zásahu na Národní třídě, 19. prosince 1989, založil již zmíněný slovenský Rom Ščuka, tehdy vedoucí amatérského romského divadla a právník, s vedoucím romského folklórního souboru Janem Rusenkem a právníkem Vojtěchem Žigou přípravný výbor Romské občanské iniciativy (ROI). 21.listopadu ROI sestavila prohlášení, které bylo v romštině šířeno formou letáků. ROI odsoudila režim za dosavadní řešení romské problematiky a prohlásila, že chce do nové ústavy zakotvit romskou národnost. 26. listopadu tito předáci Romů promluvili spolu se špičkami československé opozice nejen ke statisícovým zástupům shromážděným v Praze na Letné, ale prostřednictvím televizních kamer také do většiny domácností v ČSSR. Na letenskou pláň současně přišla cikánská skupina s romskou vlajkou, a mohutný dav skandoval „ať žijí Romové". Toto „gádžovsko-romské" masové sbratření v krátké době listopadové a polistopadové euforie se už neopakovalo.

„Nadideologická“ strana za sociální jistoty

V březnu se v Praze uskutečnil ustavující sjezd ROI jako politické strany. V jejím Programovém prohlášení se uvádělo, že ROI je otevřená nadideologická strana, sdružující všechny občany bez rozdílu národnosti a vyznání, jimž leží na srdci osud Romů. Jako strana převážně nejslabší vrstvy obyvatelstva kladla mimořádný důraz na sociální politiku (právo na práci, sociální jistoty atd.) a chtěla usilovat o to, „aby již nedocházelo k nesprávným formám řešení bytové otázky Romů, jako tomu bylo někdy v minulosti, tj. k jejich soustřeďování do „romských sídlišť", která se stala určitými ghetty ve své naprosté izolaci a segregaci“. Za své další úkoly pokládala ROI problematiku školství a vzdělanosti Romů. V programu také stálo, že „strana ROI si je vědoma kladů, ale i záporů svého etnika, toho, že se Romové podílejí dosud vyšším procentem na trestné činnosti. Bude usilovat o snižování negativních jevů, ale při jejich spravedlivém posuzování." S odstupem 13 let na tomto programu zaujme jednak jeho umírněný a kultivovaný tón ve srovnání s pozdější razancí ROI, jednak seznam klíčových priorit Romů, z nichž většina se objevuje dodnes, a dokonce se stále větší naléhavostí.

Do prvních svobodných voleb v červenci 1990 se romská politická reprezentace vypravila pod křídly OF, na Slovensku v rámci s OF spřízněné Veřejnosti proti násilí (VPN), zastřešujících většinu tehdejší opozice. Vnímání voleb jako referenda mezi KSČ a opoziční koalicí, která se nemusela obávat pětiprocentní bariéry v poměrném volebním systému, stejně jako revoluční a nestandardní způsob obsazování jednotlivých míst na kandidátkách OF, zvýhodňující malé politické subjekty a menšiny, pomohl ROI k zisku 8 poslaneckých křesel. Šlo o dosud nejlepší výsledek romské politické reprezentace - tehdy součásti vládní koalice, která stále ještě mohla využívat euforie a nadějí menšiny, kterou chtěla zastupovat.

ROI začátkem 90. let oficiálně vykazovala 60 000 členů, kteří však nejspíš ve skutečnosti byli, tak jako u některých dalších stran v polistopadovém období, pouze signatáři petice na podporu registrace této strany. V prvním roce své existence měla ROI velmi široký záběr své působnosti. Postupně se vyrojilo obrovské množství politických, kulturních a zájmových organizací, a to skoro ve všech oblastech, kde žila romská menšina. Místo očekávaného sjednocení Romů však tím pádem nastal rozklad, na němž se podílely jednak kastovní přehrady mezi nejpočetnějšími slovenskými, méně početnými olašskými a naprosto marginálními usedlými českými a moravskými Romy, jednak spory velkorodin uvnitř těchto tří větví. Velká část organizací se stala spíše prostředkem pro vydělávání peněz nepočetnou hrstkou jejích „aktivistů". Jak uvádí historik Ctibor Nečas, „organizace vznikaly namnoze bez jakýchkoliv předchozích zkušeností a jejich členská základna byla mizivá. Činnost proto neumožňovaly členské příspěvky, ale pouze státní dotace, které bývaly využívány neadekvátně a po jejich vyčerpání další očekávané aktivity ochabovaly, nebo někdy zcela ustávaly. V čele organizací často stáli samozvaní představitelé, kteří se mezi sebou nedokázali shodnout na dělbě práce a byli znepřáteleni vzájemnými averzemi a osobními ambicemi."

Šéf ROI Emil Ščuka prezentoval poměry uvnitř vlastní strany a mezi romskými poslanci v letech 1990-92 takto: „V roce 1990-91 struktura ROI, práce na sekretariátu ROI, převyšovala práci českých a slovenských politických stran. To, co se české politické strany teprve učily, scházely se někde v bunkrech, my už jsme měli svoji vlastní politickou kulturu. Pracovaly (uvnitř ROI) celé skupiny a samozřejmě byly familiární, stranily své rodině, svému bratrovi, sestře. Tam, kde se uškodilo někomu z Rusenků, povstala celá rodina, a to nejen proti mně, ale i proti ROIce. Stejně tomu bylo i v rodině Demeterovců."

„Pravicová" ROI - strana desetin procent

V parlamentních volbách roku 1992 už ROI nemohla využít „zdviže" v podobně mocného OF. ROI se ústy Emila Ščuky přiklonila k tehdy módní demokratické pravici, představované ODS a ODA, a to navzdory svým původním „nadideologickým" proklamacím, které už tak kolidovaly v roce 1990 s velmi sociálně zaměřeným programem. Protože o účelovou nabídku Ščuky pravicové strany nestály, rozhodla se ROI pro samostatnou kandidaturu. Ta dopadla fiaskem - výsledky ROI činily ve všech třech parlamentech necelé tři desetiny procenta.

Činnost další vlnou odchodů oslabené ROI se pak projevovala především kritickými prohlášeními romských předáků v tisku a demonstracemi proti násilnostem skinheadů či stížnostmi adresovanými různým státním a mezinárodním orgánům kvůli „lokálním" romským kauzám. Např. na demonstraci 10. prosince 1994 na Letné prohlásil Emil Ščuka, že Romové odmítají účast na volbách na protest proti vzrůstajícímu násilí.

Do dalších parlamentních voleb v červnu 1996 ROI nenastoupila. O ROI bylo slyšet hlavně díky aktivitám jejího předsedy Emila Ščuky, který se stal koncem roku 1996 členem Pracovní skupiny Rady pro záležitosti občanů romské národnosti. Ščuka byl též členem delegace, která 14. srpna 1997 navštívila tehdejšího premiéra Václava Klause v souvislosti s vlnou romského exodu z Česka do zahraničí. Pokud jde o samotnou ROI, slovy Emila Ščuky z léta 1997 byla její „činnost v podstatě nulová, pro naprostý nezájem nelze ani svolat sjezd".

Sjezd ROI se podařilo svolat až na 28. února 1998 do Pardubic. Na něm byl do čela strany znovu zvolen Ščuka, který prohlásil, že nemá zapotřebí doprošovat se podpory u žádné z dalších stran. V textu přijatého programu byla odmítnuta jak asimilace, tak integrace Romů, a místo ní byla požadována nově „kompatibilita", tedy slučitelnost „gádžovské" a romské populace. Ščukovo lavírování od zavržení po vychvalování kvót pro Romy odsoudil jeho rival Karel Holomek ze Společenství Romů na Moravě.

Nový program ROI, která se roku 1998 prokazovala přehnaným počtem 12 000 členů, se hlásil k soukromému vlastnictví, svobodnému trhu a individuální zodpovědnosti. Zároveň se vyslovoval pro okopírování afirmativní akce z USA, zřizování speciálních romských škol, učilišť pěstujících tradiční romská řemesla atd.

Romští radikálové proti Petru Uhlovi

V roce 1999 především kulminoval případ Matiční ulice v Ústí nad Labem, kdy místní zastupitelstvo řešilo problém s asociálně se chovající částí některých Romů výstavbou zdi na rozhraní „gádžovské" a cikánské čtvrtě. Předáci ROI tak dostali příležitost nejen vystoupit proti kolektivnímu pojetí viny, praktikované některými ústeckými zastupiteli, ale též proti spřízněným aktivistům a institucím, které chápali jako umírněné. Terčem ROI se stal paradoxně mj. tehdejší vládní zmocněnec pro lidská práva Petr Uhl, u mnoha Čechů ne příliš oblíbený pro svůj kladný vztah k romské menšině.

Koncem roku 1999 vyzvali romští členové Meziresortní komise, mezi nimi i lídr ROI Ščuka, svého předsedu Uhla k odstoupení. Uhl to vysvětloval tím, že šest členů komise vědělo o svém odvolání "pro naprostou nečinnost". Odvolání se mělo podle Uhla týkat též Ščuky. V nově obsazené komisi pak zasedli z romských předáků např. Karel Holomek a Miroslav Zima ze Společenství Romů na Moravě, avšak žádný předák ROI.

V roku 2000 dal Emil Ščuka prezidentem Mezinárodní romské unie (IRU), v níž předtím vykonávala funkci generálního tajemníka. Jeho nástupcem v ROI se stal Štefan Ličartovský. Odstupující Ščuka vyzval Romy, aby nečekali, že za ně jejich problémy vyřeší někdo jiný a existenci ROI označil za dočasnou, ale nezbytnou do té doby, než Romy na svých kandidátkách začnou akceptovat ostatní strany.

Neznámý podnikatel Ličartovský, spoluvlastník realitní kanceláře zaměstnávající 20 lidí, pracoval též jako „mediátor" - pomáhal řešit občanskosprávní spory, v zastupitelstvu Prahy 3 se zaměřoval na bytovou politiku. V letech 1990-94 patřil k ROI, v roce 1994 přešel do ODS, po pěti letech se vrátil do ROI, v níž byl předsedou kontrolní a revizní komise. Naději nového začátku vzbuzoval fakt, že Ličartovský nebyl z minulosti zatížen vleklými spory s dalšími romskými předáky, a také to, že mezi delegáty sjezdu i jeho organizátory bylo dost mladých romských studentů ze Romské střední školy sociální v Kolíně. ROI taktéž „seškrtala" neaktivní členy. V lednu 2001 tedy „obrozená" ROI disponovala 150 členy.

Ličartovský byl zvolen pouze na rok jako dočasný předseda s úkolem zlepšit vztahy s nesvářenými skupinami mimo ROI. Na sjezd bylo pozváno mnoho romských aktivistů, kvůli minulým sporům však málokdo z nich přijel. Další, celkově 5. sjezd ROI se odehrál v roce 2003 v Nymburce. Těsně před volbou předsedy členové představenstva ROI informovali přítomné v sále (asi 50 delegátů a 30 hostů), že velmi oceňují práci Ličartovského, který všem zaplatil oběd. Ten byl taky po předchozí domluvě jednomyslně zvolen, přičemž např. představitelům Romského sdružení občanského porozumění Nymburk Ličartovský slíbil za „očekávanou" volbu barevnou televizi.

Historická rarita – Romové a krajní pravice

V květnu 2002 byl zveřejněn v Holomkově listě Romano hangos program, s nímž šla ROI (ovšem pouze v jediném, Moravskoslezském kraji) do červnových parlamentních voleb. V něm se mj. požadovalo vybudovat pro drogově závislé léčebná sanatoria s dohledem rodičů, přijímat středoškoláky na VŠ bez přijímacích zkoušek, snížit trestní zodpovědnost na 14 let za propagaci nacionalismu a fašismu, propustit pracovníky státní správy za prokázanou diskriminaci, vybudovat v každé obci multikulturní středisko a snížit hranici pro vstup do parlamentu z 5 % na 2 %. Vychovatelé měli být povinni znát kulturu, tradice a příp. i jazyk žáků z národnostních menšin. V čele kandidátky stál předseda ROI Ličartovský.

Ličartovský jako šéf ROI ovšem těsně před volbami šokoval neuvěřitelným aktem - uzavřel dohodu s ultrapravicovou Národně demokratickou stranou (NDS) o „řešení sociálních otázek" a „národním usmíření". Jak stálo v dohodě, "ROI ČR poskytla NDS svůj vysílací čas ve volebních spotech, aby NDS ve volbách, jako parlamentní strana, mohla výše uvedené principy prosazovat a vést občany k národnostnímu smíru." NDS podle jejího představitele, neofašisty Jana Kopala, slíbila Ličartovskému, že pokud získá ve volbách 1,5 % hlasů, věnuje z volebního příspěvku ROI za spolupráci 800 000 Kč. ROI kandidovala pouze v Moravskoslezském kraji. Protože jiný logický důvod se nenabízí, tak pravděpodobně pouze z "reklamních" důvodů, aby její předáci vešli ve známost před následujícími komunálními volbami. Získala 523 hlasů.

Uvnitř ROI následovala mohutná a okázale manifestovaná vlna odporu proti Ličartovskému, do níž se zapojili i ti, kteří ho předtím nekriticky podporovali. Romové z ROI a dalších organizací se od něj distancovali, zveřejňovali kritická stanoviska a požadovali jeho vyloučení ze strany. Na veřejnosti dlouhodobě trapně vystupující Ličartovský se stal jakýmsi obětním beránkem, aniž by kritika některých romských aktivistů šla na kořen věci, tedy k chybějícím demokratickým a kontrolním mechanismům, ke klanovým vazbám v ROI, k jedenáctiletému ovládání ROI Emilem Ščukou atd., což vyústilo koncem ledna 2001 v obsazení nejvyšší funkce v ROI poměrně primitivním člověkem.

V ROI se rozhořel boj mezi Ličartovským a místopředsedou Miroslavem Karikou o to, kdo ji povede. Rada ROI ČR přijala žádost Ličartovského na pozastavení funkce předsedy kvůli trestnímu stíhání za některé jeho podnikatelské aktivity v realitní kanceláři První divadelní, v níž byl Ličartovský společníkem. Dočasný úřadující předseda ROI, stavební podnikatel Karika, poslal po prezidentské volbě 28. února 2003 Václavu Klausovi blahopřejný telegram. Ke Klausovi uvedl: „Jsem velmi spokojený. Jsem rád, že je tam ekonom, který opravdu ví, o čem je řeč. Jsem rád, že se této funkce ujal, i když ho vláda při té volbě pořádně potrápila."

Koncem dubna 2003 sdružovala ROI jen několik desítek skutečných členů, přičemž bývalý předseda Ličartovský ještě před svým odchodem ze strany z ROI údajně vyloučil i svého předchůdce a zakladatele ROI, Emila Ščuku. V výjimkou kandidatury ROI v rámci široké koalice OF roku 1990 se ROI podařilo za 13 let její činnosti uspět pouze v komunálních volbách, v nichž dokázala několik jedinců dostat do místních zastupitelstev. Její další volební pokusy na vyšších úrovních politiky končili u desetin procent odevzdaných hlasů, a to hlavně tam, kde žila romská menšina.

„Bílé“ strany jako škola romských politiků?

Proti úspěchu ROI v Česku působila asociálně provedená ekonomická reforma, tradiční společenská apatie Romů, jejich kastovní a rodinná roztříštěnost a řevnivost, stejně jako oboustranně (tedy českou většinou i romskou menšinou) zaviněná romská zaostalost a bída, jen malý počet vzdělaných Romů, pochybné politické i lidské stránky některých předáků ROI a jejich soustředěnost na předvádění síly před západoevropskými aj. institucemi a ostré vnitřní boje, omezenost ROI na romskou menšinu, především však neochota „gádžovských" stran k alespoň částečnému angažmá některých serioznějších předáků ROI na jejich kandidátkách, a taktéž 5% uzávěra poměrného volebního systému.

S výjimkou revolučního období, kdy se pod vlivem všeobecné euforie zdála reálná idea určitého „romského národního obrození" zdola, sloužila ROI spíše jako platforma pro střetávání ani ne tak politických, ale spíše klanových, osobních a ekonomických (někdy polokriminálních) zájmů jednotlivých bossů. Nepočetní seriozní romští politici a intelektuálové (Karel Holomek, Jana Horváthová, Jarmila Balážová, Monika Horáková atd.) hledali svoje uplatnění jinde, dlouhodobě nikoliv v ROI.

Jako „líheň" nových romských politiků a intelektuálů by po 13letých zkušenostech s ROI lépe posloužily spíše (i přes některé svoje odpudivé a negativní rysy) „bílé" strany, které z různých důvodů mají k romské problematice blízko a vůči některým svým romským členům či funkcionářům by dokázali uplatňovat jistý princip „dočasného zvýhodnění". Nejblíže k této praxi by mohla mít reformovaná, multikulturní, ale zatím marginální Strana zelených. Větší kariérní možnosti, pocit prestiže, odborné zázemí a mezinárodní kontakty by dokázala Romům nabídnout ČSSD, KDU-ČSL a Unie svobody. Platí to i pro KSČM, která však mezi cikánským obyvatelstvem těží z dobré pověsti, kterou u většiny Romů ve srovnání s dnešními svobodnými, avšak asociálními poměry měla předlistopadová totalitní, nicméně sociálně štědrá diktatura.

Oboustranných výhrad vůči takovému „paternalistickému pěstování" romských politiků si lze okamžitě vybavit desítky. Bankrot ROI ovšem, zdá se, jinou možnost než je „zelená", „sociálně demokratická", „lidovecká" či „unionistická" vyhřívaná líheň už nedává.



Pavel Pečínka je doktorand na katedre politológie FSS Masarykovej Univerzity v Brne. Je autorom publikácií Od Guevary k zapatistům, Pod rudou vlajkou proti KSČ, a Zelená zleva?, ako aj členom Strany zelených.. Dlhšia verzia tohto článku vyšla v on-line časopise Politologického ústavu Masarykovej univerzity Středoevropské politické studie (SEPS).







Vaše komentáre:

K tomuto článku sa doteraz ešte nikto nevyjadril.


Pridať nový komentár

Meno (alebo prezývka):  
E-mail:  
Titulok (nadpis komentára):  

A ešte kontrolná otázka: Koľko písmen je v slove "hejrup"?

V rámci komentárov nemožno použiť značky jazyka HTML (tagy).

Ak chcete vložiť tučný text, linku, či mailovú adresu, použite prosím nasledovné značky:
[b]tučné[/b], [odkaz]www.domena.sk[/odkaz], [email]meno@domena.sk[/email]

Poslať linku priateľoviFormát na tlač

           



Základom tohto webu je redakčný systém phpRS napísaný v jazyku php.
Úprimná vďaka za pomoc pri jeho úprave patrí (v chronologickom poradí)
Viliamovi Búrovi, Robertovi Zelníkovi a Petrovi Gočevovi.