hej rup! - Úvodná stránka

stránky

pre tých,

čo sa neboja

rozmýšľať inak

22. 06. 2017 • úvodná stránka • rubriky • linky •

 

Úvodná stránka
O čom to tu je?
Deforma školstva
Vojna v Iraku
Dôchodková deforma
Rok 1968
November `89/ Slobodné voľby
Slovenská ľavica
Zelení
Socializmus
Alter/globalizácia
Latinská Amerika
Osobnosti
Ostatné
NATO
Weblinky
Rozšírené vyhľadávanie
Osobná úprava

Vyhľadávanie



Z archívu



Podľa vlády nie sú financie od Svetovej banky verejné

Priatelia Zeme

Vláda Slovenskej republiky nepovažuje grant, ktorý dostala od Svetovej banky, za verejné financie. Takto zdôvodnil Úrad vlády SR zamietnutie žiadosti Priateľov Zeme-CEPA o sprístupnenie kópie dokumentu Strategický plán komunikácie o reformách. Mimovládna organizácia je odpoveďou úradu pobúrená.

(28. 10. 2005)



Linka na dnes



flag. blackened. net

...alebo „Pamätný počítač Pierra J. Proudhona". Ako už tento podtitul napovedá, ide o server ponúkajúci prístup k všakovakej anarchistickej literatúre - a to jeden z najlepších takýchto serverov. Ak o anarchizme viete len toľko, že jeho stúpenci si s obľubou nasadzujú čierne kukly a rozbíjajú výklady, oplatí sa trocha si rozšíriť obzory...



Hnutí punk před
Listopadem 1989

Recenzia na Kytary a řev aneb Co bylo za zdí (Filip Fuchs)


Pavel Pečínka

vydané 14. 10. 2003 • prečítané 11050x
formát na tlač



Odhlédneme-li od klíčové hudební stránky fenoménu "punk" a zaměříme-li se spíš na společenský dopad anarchisticky, tedy proti komunismu i kapitalismu vyhraněného punku, můžeme konstatovat následující: Prakticky na všech záběrech z veřejných protestů, organizovaných mladou krajní levicí od začátku devadesátých let, se vyskytují nepřehlédnutelní stoupenci punkového hnutí. K nezúčastněnému divákovi televizního zpravodajství proniknou hlavně obrazy extravagantních individuí, aktivnější účastník pouličních kampaní však může o této protestní subkultuře, která přetrvala do začátku 3.tisíciletí, vydat přibližně tuto charakteristiku - současní punkové nepatří, na rozdíl od většiny protestních skupin mládeže, ke studentskému prostředí, na akcích se projevují velmi činorodě, k nelibosti organizátorů demonstrací často násilně.


Punker - dnes spíš alkoholická troska než intelektuální rebel

Mnohem větší odpor a opovržení "spoludemonstrantů" však vyvolává jev, ke kterému velmi prudce došlo v punkové komunitě prakticky hned v prvním roce 1990 a který je od té doby jejím nejviditelnějším znakem: alkoholismus, časté užívání drog (problematičtějšího druhu než je přijatelná marihuana, rozšířená ve středo- a vysokoškolských kruzích), shlukování do jakýchsi toulavých společenství "žebravých punkerů", kteří jako páchnoucí vyvrhelové moderní společnosti doprovázeni svými psy bloumají po nádražích a jiných veřejných místech velkoměst a spěchajícím davům stresovaných lidí předvádějí, jak vypadá ta nejpokleslejší forma "vystoupení ze systému".

Samozřejmě, že existuje taktéž protipól těchto "alkopunks", tedy vzdělanější a organizovanější příslušníci subkultury, kteří vytvářejí hudební kapely, vydávají, ať už na hudbu, životní styl nebo politiku zaměřené malonákladové časopisy nebo publikují ve větších anarchistických a alternativních tiskovinách, provozují kluby atd. Oba tyto póly punku se však, co do početnosti a viditelnosti, po listopadu 1989 jednak prohodily, jednak se hnutí punk jako celku změnil nepřítel. Místo "komunistické byrokracie" se odpor punku rychle přeorientoval proti "státu a kapitalismu" a tak se vlastně vrátil do klasických západních kolejí.

I když by hodnotící slova patrně lépe slušela renomovanému hudebnímu kritikovi než člověku, který se o tuto problematiku začal zajímat od půli osmdesátých let, a to jen okrajově, přece jen si troufám říct, že hnutí punk bylo intelektuálně zajímavější a podnětnější v době, kdy ho svým způsobem "pročišťovala" a tím pádem "geneticky" zkvalitňovala komunistická represe, než když se doslova "rozpustilo v chlastu" a zdegenerovalo v podmínkách sice asociální, ale v možnostech svobody projevu otevřené konzumní společnosti. Taktéž reálný vliv punku se pochopitelně snížil. Zatímco každá malá předlistopadová sešlost výstředně vypadajících punkerů s provokativními nápisy na kožených bundách na venkovské zábavě pomáhala rozšiřovat "protirežimní" infekci po těle totalitního systému, toužícího po absolutní kontrole všech a všeho, masová legální produkce hudebních nahrávek a "průsak" punku do nejrůznějších tiskovin a sdělovacích prostředků po revoluci ´89 se všemi staronovými punkovými hesly proti armádě, policii, vládě (a nově i proti kapitalismu) čerstvý demokratický řád už neohrožovala. I když si to předlistopadový punk sotva přizná, nové svobodnější poměry byly částečně také jeho zásluhou.

Punk s "národními specifiky"

Obsáhlejší výpravu do historie předlistopadového československého punku podnikl absolvent brněnské právnické fakulty a současný zaměstnanec Nezávislého sociálně ekologického hnutí (NESEHNUTÍ) Filip Fuchs v knize "Kytary a řev aneb Co bylo za zdí" (317 str., cena 190 Kč), vydané vlastním nákladem v počtu 1000 ks na podzim 2002. Částečně při tom využil svoje informace a známosti z polistopadové hardcorové scény, dále poznatky z již vydaných "rockových" a "punkových" studií (Excentrici v přízemí, Panton, Praha 1989 a Punk not Dead, AG kult, Praha 1991), především však materiály, shromažďované celé roky vytrvalým "dokumentátorem" nezávislých hudebních směrů Štěpánem Stejskalem.

Publikace se snaží tvářit spíše undergroundově než odborně - nenajdeme v ní např. jméno autora, pouze jeho postavu vyfocenou zezadu, stejně jako seznam použitých pramenů či podrobnější odkazy na materiály, z nichž čerpal. Na většině míst je tudíž nutné vsadit na serióznost pisatele textu. Jinak ovšem publikace působí od obálky po fotografické dokumenty a ukázky pozvánek na koncerty, přebalů kazet atd. svěžím dojmem. Když už jsme vzpomněli absenci poznámkového aparátu, je na druhé straně nutné ocenit, že autor se vyhnul vulgarismům, křečovitým klišé a dalším podobným figurám, které by se u knihy o punku, psané "hardcoristou", daly očekávat. V textu se střídá výklad s citáty z dobového undergroundového, punkového, opozičního i režimního tisku, charakteristiky kapel a jejich nahrávek, již publikovaná i originální osobní svědectví bývalých i dosud aktivních punkerů, popisy některých koncertů a režimních zásahů proti nim, stejně jako "geografické" rozložení punkového hnutí a "stav punku" podle jednotlivých krajů a měst. Najdeme zde přehled předlistopadových nahrávek, punkových časopisů, vydavatelství atd. Při podrobném popisu vývoje jednotlivých kapel a skupin se pozornost obrací i na jejich členy a leckdy jsme překvapeni, kam to mnozí bývalý punkové po letech dotáhli - např. Ivan Brezina, dnes velký kritik ekologických skupin, ale také další bývalí punkoví rebelanti, později aktivní neonacisté...

V úvodu Fuchs charakterizuje ponurou realitu osmdesátých let, kterou s výjimkou několika starých punkových vlků už žádný mladý nonkonformista "z vlastní ruky nezná". Omezená svoboda cestování, podchycování lidí v Socialistickém svazu mládeže, branná cvičení, spartakiády, povinná vojenská služba, smog v severních Čechách, odosobněná šedivá sídliště, kulturní poušť... Tedy přímo ideální podmínky pro zkypření půdy radikálním antiautoritářským směrem, neboť (zde Fuchs cituje Marka Chunga z kapely Einstürzende Neubuaten) "vládnoucí síly v Československu se chovají nešikovně", "pochopitelně dosáhnou pravého opaku" a "posílí ty společenské síly, které potírají". Stalo se a punk, byť zaháněný do příšeří, v tomto prostředí sílil.

Hned na začátku však autor upozorňuje, že "i když punk fungoval v nesrovnatelně obtížnějších podmínkách než v Západní Evropě, nejednalo se o žádné společenství Rychlých šípů. To, že byli všichni na jedné lodi neznamenalo, že by se lidi nervali na koncertech, nelikvidovali se drogama a alkoholem,... že by se v textech neobjevovalo rasistické svinstvo..." Ve střízlivém a kritickém pohledu na punk 80.let je Fuchsova knížka (patrně díky Stejskalovým materiálům a osobním svědectvím, protože Fuchs sám mohl tyto časy těžko zažít) mnohem realističtější než např. odborná studie Miroslava Vaňka Kytky v popelnici (součást publikace M. Vaňka a kol. Ostrůvky svobody, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, Praha 2002), kde je punk líčen bez podstatných vad na kráse téměř jako předvoj demokracie mezi mladými lidmi v ČSSR.

Kapitola "Punkový pravěk" pojednává o skromných začátcích tohoto směru v druhé půli 70.let, kdy ohromnou službu "exportu punku" k nám prokázal obyčejný německý komerční časopis Bravo, dnes mezi "nonkonformisty" opovrhovaný, tehdy (i v 80.letech) oceňovaný a předávaný z ruky do ruky. Čtenář se dozví o postupném přebírání punkových atributů v prostředí bývalých "vlasatců" z undergroundu i o začátcích represí StB, následujících po zájmu západních novinářů o pražský punk a znovu rozvířených po článku Nová vlna se starým obsahem v komunistické Tribuně z 22.března 1983. Paradoxní přitom bylo, že komunisté v článku novou vlnu a punk, orientované spíš protiměšťácky a levicově, úmyslně překrouceně popsali jako výtvory západních ideodiverzních centrál šířené k nám proto, aby vedly mládež k apatii a pasivitě podle hesla "Žádná budoucnost".

Fuchs se také zastavuje u krátkého období z přelomu 70.-80.let, kdy punk žil paradoxně celkem nerušeně, protože státní moc byla zaměstnaná potíráním undergroundu a také tento směr blíže neznala a nevěděla, jak na něj reagovat. Při mapování činnosti několika málo slovenských punkových kapel se znovu potvrdila odlišnost společenského a kulturního života Slovenska a Česka. Tak, jako byly občanský disent i ekologické hnutí na Slovensku na rozdíl od Čech velmi slabé a omezené pouze na Bratislavu, je možné totéž říct i o punku, který prostě konzervativnější slovenská společnost více ovlivňovaná tradicionalistickým venkovem nesnesla.

Na frak dostává v knize i přehnané pozérství a političnost některých kapel, stylizujících se jako "punkovou elita", a ocenění se naopak dostává těm, kteří braly svoje vyhrávání se sebekritickým nadhledem a nenalhávali si, že právě jejich hudba svrhla Husákův režim.

Z historických "milníků", důležitých pro punkové hnutí, se Filip Fuchs rozepisuje podrobněji mj. o památném "mírovém koncertě" v Lochotíně z 15.září 1987, na němž punková část publika vyhnala z pódia Michala Davida (který odolával pískotu a různým házeným věcem, dokud ho nezasáhla gumová atrapa ručního granátu) a poté došlo ke střetu s policií, která následně vypověděla dvě západoněmecké kapely za hranice.

Rasismus jako součást anarchistické rebelie a là ČSSR

Ve Fuchsově publikaci je na mnoha místech zmapován fenomén, který může dnešním, přes všechny nedostatky alespoň antirasisticky orientovaným punkerům připadat nepochopitelný a pobuřující - v textech předlistopadových hudebních formací se vedle "klasických" protirežimních, protiarmádních, anarchistických apod. postojů často vyskytovaly rasistické motivy, zaměřené nejčastěji proti cikánské menšině, ale též proti černochům, vietnamským dělníkům, aj. Tato "kuriozita" už tehdy šokovala mnohé západní kolegy českých punkerů. Nešlo přitom o pouhou "provokaci" spočívající ve snaze šokovat "usedlé měšťáky" cetkami pomalovanými hákovými kříži, jak se stávalo v počátcích punkového hnutí v Západní Evropě (Přitom "šokování fašismem" neznamenalo, že by tamní punkové fašistické názory skutečně přebírali).

V případě Československa se jednalo, jak píše Fuchs, nejspíš o reakci na halasně proklamovaný komunistický antirasismus, přičemž rasismus byl pak v punkovém prostředí chápán jako protirežimní a dostatečně provokativní. Českoslovenští punkové se také stali obětí informační blokády a "zmatení pojmů", kdy pronikající kusé zprávy o spolupráci apolitických či "rudých" skinheads s punkery na Západě chápali jako spojenectví neofašistických skinheadů a punků a snažili se takovéto domnělé vazby kopírovat. Mnozí punkeři už před Listopadem konvertovali přímo k nepočetným fašistickým skinheadům (podobná, ovšem mnohem početnější přeměna punků na skinheady se odehrála po roce 1989) a začali útočit za nevšímavosti komunistické policie na své bývalé punkové přátele. Přímých ataků na zahraniční studenty, Vietnamce či Romy se však z obav z komunistické odvety raději zdržovali a troufli si na ně až v novém demokratickém režimu.

Knížka Filipa Fuchse zaujme patrně nejvíce středo- a vysokoškolské publikum, mnohé v knize zmiňované pamětníky a zájemce o subkultury. Ze současné punkové scény si ji však asi přečte jen její vzdělanější menšina. Naproti tomu akademici by nejspíš ocenili, kdyby si "tajemný muž s odvrácenou tváří" neusnadňoval práci a zdvojnásobil hodnotu knihy tím, že ji znovu projde, "očísluje" a opatří obvyklou dokumentační bází. Prokáže tak službu těm, kteří se o punk 80.let budou chtít zajímat třeba za pár desítek let a budou chtít držet v ruce jedinečný dokument.



Pavel Pečínka je doktorand na katedre politológie FSS Masarykovej Univerzity v Brne. Je autorom publikácií Od Guevary k zapatistům, Pod rudou vlajkou proti KSČ, a Zelená zleva?, ako aj členom Strany zelených.. Tento článok vyšiel v internetovom časopise brnenskej katedry politológie REXTER (Radikalismus, EXtremismus, TERorismus), orientovanom na problematiku krajnej pravice a ľavice. Na hej rup! vychádza text s láskavým dovolením autora.







Vaše komentáre:

alex  (29.03.2010 11:57:46)     
?zaujatosť?
Na úvod - nepatrím k príslušníkom punku a ani som nezažil obdobie 70-80tych rokov keď to tu vznikalo. Napriek tomu si myslím že názory v tomto článku nie sú objektívne a je nich istá zaujatosť proti tomuto hnutiu. ... napr. viem že alkohol a drogy uznávala časť punkerov, ale z tohto článku mi vychádza Každý Punker, bez vynimky = feťak, alkoholik, bezdomovec. ... samozrejme tých konfrontácií s ktorými nesúhlasim je v článku viac.

Reagovať

pavel jaroš  (23.07.2012 16:03:15)     
Punk
ahoj,sháním kontakt na Štepána Stejskala.Díky.....

Reagovať


Pridať nový komentár

Meno (alebo prezývka):  
E-mail:  
Titulok (nadpis komentára):  

A ešte kontrolná otázka: Koľko písmen je v slove "hejrup"?

V rámci komentárov nemožno použiť značky jazyka HTML (tagy).

Ak chcete vložiť tučný text, linku, či mailovú adresu, použite prosím nasledovné značky:
[b]tučné[/b], [odkaz]www.domena.sk[/odkaz], [email]meno@domena.sk[/email]

Poslať linku priateľoviFormát na tlač

           



Základom tohto webu je redakčný systém phpRS napísaný v jazyku php.
Úprimná vďaka za pomoc pri jeho úprave patrí (v chronologickom poradí)
Viliamovi Búrovi, Robertovi Zelníkovi a Petrovi Gočevovi.