hej rup! - Úvodná stránka

stránky

pre tých,

čo sa neboja

rozmýšľať inak

27. 04. 2017 • úvodná stránka • rubriky • linky •

 

Úvodná stránka
O čom to tu je?
Deforma školstva
Vojna v Iraku
Dôchodková deforma
Rok 1968
November `89/ Slobodné voľby
Slovenská ľavica
Zelení
Socializmus
Alter/globalizácia
Latinská Amerika
Osobnosti
Ostatné
NATO
Weblinky
Rozšírené vyhľadávanie
Osobná úprava

Vyhľadávanie



Z archívu



Americký sen a Bushov blízkovýchodný budíček

Peter Gowan

V prvej časti poznámok o prednáške Petra Gowana sme si ujasnili, že rozšírenie NATO i Európskej únie je cieľom americkej politiky v Európe. Pravda, rozšírenie EÚ neznamená posilnenie európskej jednoty, iba zväčšenie priestoru jednotného trhu. Politicky má Európu zjednocovať NATO – a zjednocovať ju okolo zámorského Veľkého brata. Úlohou aliancie teda zároveň je predísť akémukoľvek nezávislému vojensko-politickému zjednocovaniu Európanov samotných.

(29. 08. 2003)



Linka na dnes



Post Keynesian Thought Internet Archive

Vydaním Všeobecnej teórie zamestnanosti, úroku a peňazí sa v tridsiatych rokoch začala nová éra ekonómie, známa pod menom „keynesiánska revolúcia". Tak ako každá revolúcia, aj táto sa dočkala zvratu, či skrotenia, v podobe konvenčného modelu známeho ako IS-LM, ktorý sa napokon stal obeťou monetarizmu a „novej klasickej ekonómie". Post-keynesiáni nemajú s týmto stredoprúdovým vývojom veľa spoločného. Sú pokračovateľmi pôvodných myšlienok, ktoré zároveň s Keynesom objavil aj Poliak Michal Kalecki, ďalej diela „sekery na všetky ortodoxie" Joan Robinsonovej a obnovy ricadiánskeho projektu Piera Sraffu.



Obrodný proces po 35 letech


Petr Uhl

vydané 21. 08. 2003 • prečítané 10366x
formát na tlač



Pohromou pro celou sovětskou část Evropy byla invaze armád pěti států Varšavské smlouvy, započatá v noci na 21. srpen 1968, tedy právě před 35 lety. Vojenská intervence sice nesrazila čs. reformu na kolena hned, ale obrodný proces, ono přerůstání liberalizačních změn do zprvu nesmělé demokratizace, zastaven byl. Ano, takzvaná normalizace se naplno rozvinula až v roce 1969 a někde i později. Ano, mnohé nové instituty, poměry či vzorce chování se už nikdy nepodařilo Sovětům a normalizátorům zcela potlačit, a tím méně vrátit kolo dějin ke státnímu terorismu a k lidové podpoře diktatury. Jeden velkolepý dějinný experiment však skončil.


Pohromou pro celou sovětskou část Evropy byla invaze armád pěti států Varšavské smlouvy, započatá v noci na 21. srpen 1968, tedy právě před 35 lety. Vojenská intervence sice nesrazila čs. reformu na kolena hned, ale obrodný proces, ono přerůstání liberalizačních změn do zprvu nesmělé demokratizace, zastaven byl. Ano, takzvaná normalizace se naplno rozvinula až v roce 1969 a někde i později. Ano, mnohé nové instituty, poměry či vzorce chování se už nikdy nepodařilo Sovětům a normalizátorům zcela potlačit, a tím méně vrátit kolo dějin ke státnímu terorismu a k lidové podpoře diktatury. Jeden velkolepý dějinný experiment však skončil.

Socialismus s lidskou tváři nebyl žádný podvod komunistů na lidech, jak se dnes mnozí pokoušejí tvrdit. Občané dobře vycítili, že reformním komunistům jde vážně o svobodu, lidská práva a snad, někdy a některým, i o demokracii, a proto je kriticky podporovali. Milióny lidí byly vtaženy do svobodné, často vášnivé diskuse. Tváří v tvář nebezpečí sovětské invaze i po ní, než se reformisté zdiskreditovali svými ústupky, mělo Dubčekovo vedení takovou podporu, jakou žádná vláda v dějinách země nikdy předtím ani potom neměla. Ani v letech 1918, 1945 nebo 1989 nestáli občané tak nadšeně a iniciativně a hlavně v takovém počtu za myšlenkami a cíli, které vyjadřovala jejich vláda, tehdy tedy progresívní křídlo vedení KSČ. Étos socialismu s lidskou tváří přetrval v čs. společnosti do roku 1976, kdy povstala Charta 77 jako platforma ochrany lidských práv. Jistě, většina ze statisíců vyloučených a vyškrtnutých z KSČ nezávislé hnutí a ani později opoziční Obrodu nepodpořila, dali přednost ústraní, ale mezi prvními 240 signatáři Charty a desítkou jejích zakladatelů byli z poloviny právě vyloučení. A všichni v Chartě i později věděli, že obrodný proces a liberalizace, jež mu přinejmenším od roku 1963 předcházela, jsou významným zdrojem nezávislého hnutí za lidská práva Charty 77 a později i za demokracii.

Listopadová revoluce a její sametový průběh jsou jarem 1968 ovlivněny více, než se připomíná. Ti, kteří dnes kritizují přílišný samet, možná litují, že jsme se neuchýlili k rumunským nebo albánským způsobům. Proč se o ně nepokusili tenkrát, koncem roku 1989? Jinak se ovšem antikomunismus živí z představy stejných čtyřiceti zločinných let. Nemá zájem o fakta, která by mohla vyvolat otázku, co ještě dnes zůstává na socialismu s lidskou tváří přitažlivého a nakolik je socialistické myšlení, vedle liberálního a křesťanskodemokratického, základem dnešní sjednocující se Evropy. Někteří exkomunisté byli v Chartě 77 i protivní. Umíněně každoročně vylepšovali dokument Charty 77 k výročí invaze. To si ostatně koncem 80. let připomínali občané i na demonstracích, rozháněných Bezpečností. Reformní komunisté se k roku 1968 stále vraceli, svým ideálům věřili a marně doufali, že se KSČ ještě podaří reformovat sebe i společnost. V Maďarsku se to stalo, i polská strana se pak reformovala. U nás ale vyházeli z KSČ všechny, kdo mravně, občansky a odborně za něco stáli. To se projevilo po roce 1989. V Polsku, Maďarsku, ale i ve východní části Německa bylo na co navazovat, odborně i politicky.

U nás ti, kteří byli dvacet let na kolenou, už příliš nepovstali, a těch ostatních, kteří bojovali, bylo málo, často už v kmetském věku. Přišli noví lidé, ani ne vždy mladí - do vedení politických stran, do sdělovacích prostředků, do tunelovaných podniků. I na Slovensku, kde normalizace tolik neřádila, je personální situace lepší. V ČR kam pohlédneš, osobní zájmy lidí v "pozicích" a jejich jánabráchismus uvidíš. A KSČM? Je to podobné, vůle k obratu k zájmům společnosti v ní příliš není, to spíše snaha připojit se ke vzájemně prospěšné spolupráci s již dříve připuštěnými. Kdyby to myslela KSČM se socialismem vážně, nevzpomínala by nostalgicky tolik nedemokratického předlistopadového režimu, ale snažila by se ukázat, co je ještě dnes aktuálního na socialismu s lidskou tváří.



Petr Uhl je bývalý ľavicový disident, dnes pôsobí ako komentátor a obranca ľudských práv. V roku 1968 spoluzakladal Hnutie revolučnej mládeže, za čo bol počas normalizácie odsúdený na štyri roky väzenia. Neskôr pôsobil v Charte `77, vo Výbore na obranu nespravodlivo stíhaných a odslúžil si ďalší väzenský trest. V nedávnej minulosti zastával v ČR funkciu ombudsmana.







Vaše komentáre:

K tomuto článku sa doteraz ešte nikto nevyjadril.


Pridať nový komentár

Meno (alebo prezývka):  
E-mail:  
Titulok (nadpis komentára):  

A ešte kontrolná otázka: Koľko písmen je v slove "hejrup"?

V rámci komentárov nemožno použiť značky jazyka HTML (tagy).

Ak chcete vložiť tučný text, linku, či mailovú adresu, použite prosím nasledovné značky:
[b]tučné[/b], [odkaz]www.domena.sk[/odkaz], [email]meno@domena.sk[/email]

Poslať linku priateľoviFormát na tlač

           



Základom tohto webu je redakčný systém phpRS napísaný v jazyku php.
Úprimná vďaka za pomoc pri jeho úprave patrí (v chronologickom poradí)
Viliamovi Búrovi, Robertovi Zelníkovi a Petrovi Gočevovi.