K reálnému odkazu 17. listopadu 1989

Petr Kužvart

Ten převrat jsme tehdy moc nečekali, spíše než s rychlým zhroucením režimu jsme počítali – v té příznivější variantě – s postupnou “finlandizací”, kdy budeme dále ve sféře sovětského velmocenského vlivu, ale bude nám dána jistá volnost zejména ve vnitřním vývoji, v liberalizaci hospodářství, politiky a kultury. To jsme ještě netušili, že v roce 1985 Gorbačov oznámil představitelům bratrských stran, že se budou muset spolehnout sami na sebe, že SSSR již nebude hrát úlohu Velkého Bratra. Tím byly odstartovány přípravy zásadní změny, jež byla otázkou času. Pro nás bylo tehdy naprosto nepředstavitelné, že by mohlo dojít k převratu v Praze – a Střední skupina sovětských vojsk by zůstala v klidu ve svých garnizonách. Ještě v druhé půli listopadu 1989 jsme s násilným zásahem počítali (poučeni polskou moderní historií) a připravovali na to stávkově struktury. Ale vše bylo nakonec jinak. Naštěstí! Vzpomínání pamětníků je jistě po tolika letech zábavné. Ale já se chci soustředit na něco jiného. Jde mi o to, kam došel vývoj, zahájený poněkud chaoticky ve dnech, jež následovaly po pátku 17. listopadu 1989. Jde – ve zkratce – o to, že na listopadových shromážděních lidé nedemonstrovali ani za vytunelování bank, ani ve prospěch troufalých nároků pohrobků sudeťácké šlechty, ani za vznik bezcitného prostředí, kde prachy a kariéra jsou jedinými hodnotami, jež se akceptují. Předestřít tohle tehdy demonstrujícím, nepochybně by mluvčího hnali jako provokatéra StB. A přece je tomu tak! Proč? Pokusme se to alespoň letmo naznačit.

(18. 11. 2004)

Pat Devine

Pat Devine prednáša ekonómiu na Manchesterskej univerzite. Vytvoril vlastný model nekapitalistickej a zároveň nesovietskej ekonomiky, opísaný v knihe Democracy and Economic Planning (Demokracia a ekonomické plánovanie). Vo všeobecnosti sa zaoberá kritikou teórií „trhového socializmu", participatívnymi modelmi rozhodovania, snahou spojiť „zelenú" a „červenú" politickú ekonómiu a teóriou podnikania.