|
Z archívu
James PetrasTýždenník Slovo v poslednom decembrovom čísle roku 2003 priniesol zaujímavú úvahu amerického filozofa Michaela Walzera s názvom „Existuje americké impérium?“. Autor v rozsiahlom článku dospieva k zápornej odpovedi a jednotlivé otázky fungovania americkej moci vo svete vysvetľuje skôr s pomocou konceptu hegemónie. Americký politológ James Petras sa naopak vracia k pojmu impéria či imperializmu a analyticky s ním pracuje pri vysvetlení súčasného svetového diania i zmien v zahraničnej politike USA. Nasledujúci, v júni zverejnený text je úvodnou časťou z 51-stranovej práce o dynamike vzťahov medzi USA a krajinami a hnutiami Latinskej Ameriky. (prekladateľ)(09. 01. 2004)
Linka na dnes
Vydaním Všeobecnej teórie zamestnanosti, úroku a peňazí sa v tridsiatych rokoch začala nová éra ekonómie, známa pod menom „keynesiánska revolúcia". Tak ako každá revolúcia, aj táto sa dočkala zvratu, či skrotenia, v podobe konvenčného modelu známeho ako IS-LM, ktorý sa napokon stal obeťou monetarizmu a „novej klasickej ekonómie". Post-keynesiáni nemajú s týmto stredoprúdovým vývojom veľa spoločného. Sú pokračovateľmi pôvodných myšlienok, ktoré zároveň s Keynesom objavil aj Poliak Michal Kalecki, ďalej diela „sekery na všetky ortodoxie" Joan Robinsonovej a obnovy ricadiánskeho projektu Piera Sraffu.
|
|
Rok 1968
"Šéf potrebuje teba, nie ty šéfa" - plagát z mája 1968 v Paríži.
V pasti dějin
František Stoklasa Nejprve internacionální pomoc, posléze zločin komunismu. Dva typy účelové propagandy, které jak za minulého, tak za současného režimu zcela cíleně zastíraly a zastírají tu nejvlastnější podstatu věci. Tou podstatou byla smrtelná rána myšlence a perspektivě skutečného socialismu zbaveného stalinistického nánosu a kudla do zad celé, tehdy početné a životaschopné světové levici. Řeč je o jedenadvacátém srpnu 1968... (pridané 24.08.2004)
|
Osamělý bojovník František Kriegel
Leoš Kyša Desátého dubna uplynulo 95 let od narození bezesporu jednoho z nejstatečnějších a nejzásadovějších českých politiků. Člověka, který pro svou myšlenku dokázal nesčetněkrát nasadit nejen svou materiální existenci, ale i holý život. Paradoxem doby zůstává, že ke konci života, kdy byl ve světě oslavován a připomínán, byla na něj doma házena špína a proti jeho osobě vyvolávána nenávist. Dnes už jméno a život tohoto muže pomalu, a jistě nespravedlivě, odchází do zapomnění. Tímto člověkem nebyl nikdo jiný než lékař, politik a odvážný bojovník František Kriegel... (pridané 24.08.2004)
|
Poslední slovo na zasedání ÚV KSČ 31. 5. 1969
František Kriegel Soudružky a soudruzi,
dnešnímu zasedání ÚV se předkládá návrh, aby byli někteří soudruzi vyloučeni z pléna ÚV, mezi nimi i já s odůvodněním, že jsem hlasoval proti smlouvě o dočasném pobytu sovětských vojsk na území naší republiky. Tím jsem se dopustil přestupku proti stranické kázni. Rád bych předeslal několik poznámek a to: Návrh neříká, který orgán se usnesl na této smlouvě a pokud jsem byl informován, na schůzi členské skupiny parlamentní nedošlo k formálnímu usnesení. Chtěl bych, aby předsednictvo tuto stranu věci podrobně objasnilo... (pridané 24.08.2004)
|
Mŕtve ramená
a živé časy
Michal Polák Dávno už tomu, čo moja dobrá mama priniesla domov
zo svojej vtedajšej novinárskej práce zviazané ročníky Smeny z roku
1968. Listoval som zažltnutými stránkami a dýchal atmosféru toho
vtedy už dávno minulého a ešte stále traumatického obdobia.
Podrobnosti si už veľmi nepamätám – zbierka na Alweg, nejaký
ten útek generála Šejnu. Ale jedno mi strašne udrelo do očí. Tie
noviny žili, ešte aj po dvadsiatich rokoch. Ich stránky sa hýbali
viac, než čarovné fotografie v knihách o Harrym
Potterovi. Dýchalo z nich nadšenie, elán, eufória. Taká nádej,
také šťastie, také vzrušenie, že to prerážalo cez papier a ja
som mal dojem, že som priamym účastníkom oných čias... (pridané 21.08.2003)
|
Smysl jara
Ivan Sviták Nejfatálnější ženou všech dob je múza dějin - zlomyslná Kleo. Pražské jaro je jednou z jejích lstí, jimiž zahrnuje smrtelníky, zaručujíc, že motivace lidí a výsledky dějin spolu nikdy netančí pas de deux. Pražské jaro je projev epochální iluze roku 1968, v němž se probudila víra v možnost strukturálních změn průmyslových společností Západu a Východu. Tato myšlenka je živá dodnes, protože iluze vzpoury tvoří dějiny úspěšněji než realita normalizace. Pražské jaro bylo původním pokusem čs. reformních komunistů otevřít cestu jednotě demokracie a socialismu. Ztroskotání pokusu nemění hodnotu velikosti tohoto úsilí. Ikarův příklad žije navzdory tomu, že se zřítil do Egejského moře. Létáme díky Ikarům... (pridané 21.08.2003)
|
Obrodný proces po 35 letech
Petr Uhl Pohromou pro celou sovětskou část Evropy byla invaze armád pěti států Varšavské smlouvy, započatá v noci na 21. srpen 1968, tedy právě před 35 lety. Vojenská intervence sice nesrazila čs. reformu na kolena hned, ale obrodný proces, ono přerůstání liberalizačních změn do zprvu nesmělé demokratizace, zastaven byl. Ano, takzvaná normalizace se naplno rozvinula až v roce 1969 a někde i později. Ano, mnohé nové instituty, poměry či vzorce chování se už nikdy nepodařilo Sovětům a normalizátorům zcela potlačit, a tím méně vrátit kolo dějin ke státnímu terorismu a k lidové podpoře diktatury. Jeden velkolepý dějinný experiment však skončil... (pridané 21.08.2003)
|
Pod dlažobnými kockami sa skrýva pláž...
Daniel Singer 18. mája 1968
Počasie sa na víťazov usmievalo. V pondelok večer bolo príjemne a veselo. V novodobytej Latinskej štvrti riadili študenti dopravu. Sorbonna, odkiaľ sa vyparila polícia, otvorila dvere všetkým. Čoskoro všetci začnú hovoriť o francúzskej „kultúrnej revolúcii“, ale v tejto chvíli atmosféra pripomínala skôr ľudovú veselicu Kermesse Heroique, s nádychom prvých dní kubánskej revolúcie. Na nádvorí Sorbonny hrala kapela jazz. Vo vstupnej hale univerzity, pokrytej plagátmi, hlásal jeden z nápisov, že „je zakázané zakazovať“. Zapálení mladíci, vyčerpaní i povznesení, debatovali v prednáškových sálach až do svitania o vzťahu medzi študentmi a robotníkmi, o mieste univerzity v spoločnosti, o kultúre a kapitalizme... (pridané 21.08.2003)
|
Samopaly proti politbyru
Zdeněk Mlynář ...Když na schůzi předsednictva strany 20. srpna 1968 před půlnocí požádal náhle o slovo Černík, vyvolaný předtím ze schůze k telefonu, a oznámil, že ho volal ministr národní obrany Dzúr a sdělil mu, že sovětská vojska spolu s jednotkami čtyř dalších států Varšavské smlouvy překročila hranice Československa, byly mé první, vědomím neovládané pocity nejpodobnější šoku, ktreý jsem před lety prožil při srážce automobilu... (pridané 21.08.2003)
|
Normálny život v strachu
Miroslav Tížik O Pražskej jari v roku 1968 som vždy počul iba z rozprávania. Napriek tomu boli asi nielen pre mňa počas dospievania prelomové roky 1968-69 magickými. Bol to prísľub slobody a nádeje, že má zmysel brať život vážne, pokúšať sa hľadať a žiť pravdu a slobodu. Bol to pre mňa priamo nezažitý svet, sprostredkovaný iba spomienkami, starými novinami a občasnými správami Slobodnej Európy, ale aj tak bol mojím skutočným svetom, ktorý má živil svojou odvahou. Možno iba náhodou som sa stal súčasťou spoločnej pamäte na obdobie, keď ľudia prebudili v sebe nádej a vieru, že môžu a sú schopní byť spoluautormi svojich osobných aj národných dejín. Keď pocítili, čo je to nadšenie zo slobody. Tento obraz Pražskej jari sa stal súčasťou môjho života... (pridané 21.08.2003)
|
Ten skvelý a hrozný rok šesťdesiaty ôsmy...
Rok 1968 nebol významný len pre Česko-Slovensko. Celým svetom vlastne prebehla vlna zmien, podobne ako po vojne v roku 1945 a neskôr v roku 1989. Napriek rozhodnému vystúpeniu obyvateľstva v mnohých častiach sveta však boli demokratizačné snahy prakticky všade potlačené. Pretrvali len ako spomienka a zárodok premien, ktoré dozreli až oveľa neskôr. O tom, čo všetko sa toho zázračného roku vo svete udialo, vypovedajú nasledujúce riadky... (pridané 21.08.2003)
|
|
|
